Vsetín info

Vsetín: Od svého narození neslyší, ale navzdory tomuto hendikepu vydá její život za dva. Od malička se díky svým rodičům intenzivně věnuje sportu a v uplynulé sezoně dokonce vybojovala titul mistryně Evropy neslyšících sportovců v alpském lyžování. Řeč je o devatenáctileté Veronice Grygarové ze Vsetína, která se v těchto dnech intenzivně připravuje na novou lyžařskou sezonu.

Veronika se poprvé postavila na lyže v šesti letech, intenzivněji se však tomuto sportu začala věnovat až o dva roky později. Do té doby hrála spíše tenis, který, jak sama říká, ji naučil prohrávat. „K lyžování mě přivedl táta. První závod jsem absolvovala ve 12 letech a hned jsem vyhrála. Bylo to na Pradědu,“ vzpomíná na své začátky mladá sportovkyně, kterou tento úspěch natolik motivoval, že se začala lyžování věnovat více.

V současné době je jako několikanásobná mistryně republiky a vicemistryně a mistryně Evropy v alpském lyžování neslyšících sportovců členkou české reprezentace pod hlavičkou Českého paralympijského výboru. Závody, které jsou organizovány pod hlavičkou Mezinárodní lyžařské federace FIS, přitom jezdí za SKM Valašské Meziříčí, kde také studuje střední průmyslovou školu pro sluchově postižené se zaměřením na počítačové systémy, závody neslyšících pak absolvuje za oddíl SKIVELO Olomouc.

Za jejími úspěchy se však skrývají stovky hodin dřiny v trénincích a závodech, na kterých ji doprovází oba rodiče. Její otec Jaroslav jako trenér a servisman a maminka Šárka, která doplňuje rodinný tým a vytváří potřebné stravovací zázemí. „Pochopitelně, je to pro nás, zvláště pro manžela, hodně náročné, protože přes zimu to pro něj znamená přijít z práce v pět hodin a pak do noci připravovat lyže na závody,“ říká Šárka Grygarová, která také přiznává, že náročnější je v případě Verunky i samotný trénink. „Slyšící mohou využívat vysílačky a okamžitě reagovat na pokyny trenéra. My musíme všechny jízdy natáčet a potom, až večer, manžel rozebírá s dcerou jednotlivé pasáže,“ přibližuje maminka Veroniky, co všechno k vrcholovému sportu sluchově hendikepovaných sportovců patří.

Ale tak, jako jsou rodiče mladé lyžařky přísní na sebe, vyžadují totéž i od své dcery. „Abych vůbec mohla lyžovat, musím podávat dobré školní výsledky, rodiče jsou v tomto nekompromisní. To se mi naštěstí daří, mám zatím vyznamenání,“ přiznává Veronika, která by ráda po maturitě pokračovala ve studiu na vysoké škole. Momentálně si však ještě užívá prázdnin, ale ne v tom pravém slova smyslu. Prakticky veškerý svůj volný čas věnuje přípravě na novou sezonu. Jezdí na kole, plave, běhá a potkat ji můžete i na kolečkových bruslích. „Ve volných chvílích spím, dívám se na zajímavé filmy, čtu nebo se věnuji kamarádům. Na ty ale moc času nezbývá,“ podotkla mladá sympatická dívka.

Už od poloviny září totiž opět začíná trénovat na sněhu. „Zpočátku jezdíme na ledovec Mölltal v Rakousku, kde trénuji zhruba každých čtrnáct dní, od Vánoc ale začínají být sněhové podmínky dobré i u nás, takže to pak trénuji zhruba dvakrát týdně na sjezdovkách v okolí Vsetína. Kromě toho jezdím na rotopedu, cvičím strečink, plavu a trénuji tai-bo. Je to cvičení, které pracuje s dynamikou vlastního těla,“ naznačila svůj tréninkový program Veronika, která by ráda v příští sezoně navázala na své dosavadní úspěchy. „Příští rok mě hlavně čeká účast na 17. zimních deaflympijských hrách neslyšících sportovců v Jasné na Slovensku. Konkurence bude velká, tak pro mne bude umístění v první pětce velkým úspěchem. Kdyby se podařila nějaká bedna, budu nadšená. Budu se snažit udělat pro to maximum a přát si kapičku štěstí,“ uzavírá náš rozhovor sportovkyně, jejíž houževnatost by jí mohl kdekdo závidět.
Zdroj: Eva Stejskalová

Sdílet na Facebooku